Komorní pěvecké uskupení QuartTetky vznikalo v průběhu roku 2018. Jsme čtyři kamarádky a sešly jsme se ve velkém pěveckém sboru, kde i nadále působíme. Všechno začalo zcela nevinně, na začátku roku 2018 jsme dostaly od sbormistryně za úkol secvičit komorní zpěv na velký jarní koncert sboru. Nácvik nás natolik bavil a pohltil, že najednou jsme necvičily jednu píseň, ale tři, a stále více jsme si pohrávaly s představou, že bychom si založily kvartet. V říjnu 2018 jsme vymyslely jméno našeho uskupení. Jsme čtyři, základem názvu se tedy stalo slovíčko kvartet. A protože jsme ženy, přidaly jsme slovíčko tetky. Když jsme tato dvě slova spojily, vznikl náš název: Quarttetky. Od té chvíle jsme začaly budovat vlastní repertoár a pomalu se i poohlížet po možnostech, kde vystoupit. Poprvé jsme si veřejně zazpívaly 16. 5. 2019 v domově pro seniory v Ďáblicích a následně o týden později na Noci kostelů v kostele sv. Voršily na Národní třídě.
Zuzka Kovačovská
Vícehlasý zpěv je můj největší koníček. Souzvuk, sounáležitost, společné úsilí a předání toho všeho divákům na koncertech je pro mě opravdovým naplněním. Zkoušky našeho komorního uskupení jsou plné vtipu a radosti z hudby, z přátelství. Vážím si toho, že můžu toto sdílet.
Alenka Schubertová
Jmenuji se Alena Schubertová. Hudba a zpěv mne provází celý život a je mým velkým koníčkem. Od deseti let jsem zpívala v Pražském dětském sboru, pak jsem zpívala ve sboru pedagogické školy. A již od raných začátků sboru Cantoria Praha jsem byla jeho členkou. S kolegyněmi ze sboru jsme si založily naše Quarttetky, ve kterých si splňujeme náš další pěvecký sen.
Marta Škubalová
Jmenuji se Marta Škubalová a v Quarttetkách se snažím zastat nejčastěji post 2. sopránu, který se ovšem v některých skladbách rád střídá s 1. altem.
Moje pěvecká kariéra není nijak dlouhá, o to však intenzivnější. V roce 2014 jsem na naléhání kamarádky přišla do pěveckého sboru Cantoria Praha. Do té doby jsem byla kromě zpěvu kostelních písní a několika let hry na klavír hudebně nedotčena. Přátelská atmosféra sboru, a především jeho sbormistryně profesorka Jaroslava Halamová mě ovšem nadchly. Netrvalo dlouho a zpěvu, především tedy tomu vícehlasému, jsem naprosto propadla. A to natolik, že pravidelně nutím svého psa účastnit se všech našich zkoušek a nácviků. Přece ho nenechám růst jako dříví v lese bez kapky hudebního vzdělání!
Lucie Vávrová
Quarttetky jsou takové moje dítko, zpívám povětšinou první soprán, doprovázím kvartet na klavír a svými milými kolegyněmi jsem byla nominována na post umělecké vedoucí našeho uskupení. Vyhledávání nových skladeb, rozepisování hlasů a utváření dramaturgie našich koncertů je pro mě potěšením a zábavou. Zkoušky přinášejí radost a relax od starostí všedních dní. Na srdci pak zahřeje potlesk a spokojenost našich posluchačů.
Ve sboru zpívám od 9 let, prošla jsem dětským sborem Rolnička, poté gymnaziálním sborem Divertimento Chor, po maturitě jsme spolu s dalšími absolventy založily smíšený komorní sbor Antifona, kde jsem zpívala 5 let. Od roku 2009 jsem členkou ženského pěveckého sboru Cantoria Praha. Hudebně můj vývoj ovlivnily hlavně dvě ženy – moje babička a paní profesorka Jaroslava Halamová (sbormistryně sborů Divertimento Chor, Antifona, Cantoria Praha). Bohužel ani jedna už neměla možnost si naše uskupení poslechnout, ale věřím, že by se jim naše muzicírování líbilo.